Mrcha

Přemýšleli jste někdy o tom, co všechno byste udělali, kdybyste nebyli svázáni morálním kodexem společnosti a nenechali se ovládat vlastním strachem z překročení hranic, které někdo kdysi dávno stanovil? Já ano.

Mnohokrát jsem například u televize prohlásila, že být na místě hrdiny či hrdinky, řekla bych nebo udělala něco, co mi přišlo správné a rozumné, ale v reálném životě bych toho nikdy nebyla schopná. Zarazilo mě, jak často jsem v návalu emocí tvrdila, že bych někoho zabila. Na tom ovšem není nic výjimečného, to dělá každý. Jen málokdo je ale schopen rozlomit pouta vštípená náboženstvím, kulturou, výchovou a společností a doopravdy uskutečnit to, o čem všichni jenom planě mluví. Do které skupiny patříte vy? Do které patřím já?

Já jsem ty hranice překročila a to mě dovedlo až sem, na tento most, protože jakmile jednou ty hranice překročíte, už nikdy se nemůžete vrátit, nikdy už nebudete stejní a někdy to už ani nechcete. To, co jsem udělala, mi dodalo takovou sílu a úžasný pocit svobody, že jsem se poprvé v životě cítila tak živá...

Suďte mě, jak chcete, je mi jasné, že pro vás budu bláznivá mrcha, psychopat, ale to je mi jedno. Nežádám od vás, abyste mé jednání pochopili, nehodlám se nijak hájit. Říkejte si o mně, co chcete, já toho nelituji, není mi líto ani jediné minuty.

Nezměnila bych vůbec nic.

*Prolog novely Mrcha, v níž se hlavní hrdinka vyrovnává se zločinem, co spáchala.